Více než tři sta let stará definice finského slova sauna hovoří o "domu s možností lázně, pro kterou je vzduch ohříván pecí". Tyto malé domky nemívaly okna, původně ani komín. Topilo se březovými poleny a kouř odcházel ven škvírami, dřevěné stěny tedy byly celé černé od sazí. Parní a potní procedury ale byly známy po celém světě, nejen ve Finsku. Už v pátém století př. n. l. popisuje horkovzdušnou lázeň řecký spisovatel Herodotos. Známé jsou staré vyhřívané lázně v Rusku (zmínky před rokem 1000), ve střední Americe bývaly parní lázně zvané "termaxcales", severoameričtí Indiáni si připravovali potní chýše i v kožených stanech s dřevěnou konstrukcí. Mnohde se k vytopení prostoru používaly rozehřáté kameny, ale snad téměř všude bez výjimky se k prokrvení kůže využívalo šlehání metlou. V Čechách postavil první saunu u Štěpánova doc. František Vojta v roce 1936, první veřejná sauna fungovala v Brně-Pisárkách od roku 1946, a k lékařským účelům se začala využívat sauna v Karlově Studánce v roce 1948. Její masové rozšíření nastalo především v šedesátých letech minulého století.

JAK SE SAUNOVAT

Příznivé účinky prohřívání těla spojené s pocením a prokrvením kůže, i následné rychlé ochlazení tedy poznávali lidé na celém světě. Kromě otužování a zvýšení imunity organismu pomáhá sauna odstraňovat důsledky stresů každodenního života: nespavost, nervozitu, stavy úzkosti a vyčerpanosti, bolesti hlavy i kloubů, sexuální potíže. Celkově vylepšuje tělesnou i duševní kondici, má výrazné kosmetické efekty (svěžest a čistota kůže), její zásluhou ustupují dýchací potíže i projevy alergií nebo revmatické potíže. Optimální dobou pro saunování je podvečer, kdy odpočinek po sauně přirozeně přechází ve spánek, do sauny by však člověk neměl jít dříve než dvě hodiny po jídle. Před saunou by se člověk měl osprchovat, umýt mýdlem a dobře osušit. Bez oděvů se pohodlně položí na lavici, vše by mu mělo být velmi příjemné. Pro začátečníky je vhodná teplota jen kolem 75 °C, teprve později se přechází na teploty vyšší. Po sauně následuje studená sprcha a ponoření do ochlazovacího bazénku. Je dobré udělat několik temp, ponořit i hlavu. Po osušení během odpočinku doplňujte tekutiny. Celý cyklus můžete opakovat až třikrát, po třetí fázi si odpočiňte déle, 30 až 60 minut.

TYPY VYHŘÍVACÍCH KABIN

Suché sauny mají nízkou relativní vlhkost (7 až 20 %) a vysokou teplotu od 85 do 110 °C. Vytápět se mohou kamny na pevná paliva, topidly na plyn nebo elektriku, případně kombinovaným či nepřímým vytápěním. Nižší teploty (40 až 60 °C) bývají v infrakabinách se speciálními zářiči. Infračervené záření proniká hluboko do tkání, pocení i účinky jsou intenzívní, cyklus pocení se neopakuje jako u finské sauny. Kromě prevence pomáhá vyhřívání také při nachlazení, odbourává kalorie, využívá se tedy při snižování hmotnosti a proti celulitidě.
Parní kabiny mají na rozdíl od sauny vysokou relativní vlhkost a nízkou teplotu kolem 40 °C. Jsou nenáročné na prostor a stavební přípravu, zřizují se pro jednu až dvě osoby, a dají se kombinovat se sprchovým masážním boxem. Při dodání sauny na klíč musíte předem připravit pouze prostor s rovnou podlahou a keramickou dlažbou, podle výběru typu sauny a typu topidla i elektrický kabel s jističem (pro malé sauny s příkonem topidla 3 kW stačí jistič 16 A, velká topidla mívají příkon až 21 kW, jistič už musí být 3 x 50 A). Cena sauny na klíč většinou zahrnuje nejen samotnou kabinu, ale také dopravu, montáž, tepelnou izolaci s parozábranou, vnější a vnitřní obklad, podlahový rošt, lavice, rozvody a odvětrání.

NA KOLIK SAUNA VYJDE

Ceny sauny se podle typu pohybují v rozmezí 35 tisíc až 135 tisíc korun. Kromě samotné sauny si musíte koupit topidlo (elektrická se opět podle typu pohybují v rozmezí 7 až 50 tisíc Kč), někdy v ceně sauny nemusí být regulátor teploty (6,5 až 12 tisíc korun). Infračervené prohřívací kabinky pro dvě osoby přijdou na 55 až 85 tisíc korun, větší pro 4 osoby koupíte za 80 až 110 tisíc. Saunu si můžete vyrobit také sami, přijde vás levněji, ale poraďte se s odborníky především o typu topidla v závislosti na velikosti kabiny, také o vhodných materiálech, které je dobré kupovat u profesionálních výrobců saun. V mnohým supermarketech totiž prodávají palubky pod názvem skandinávský smrk, ale nejde o dřevinu vhodnou na obklad sauny. Pravý skandinávský smrk má světlé dřevo s minimálním obsahem pryskyřice, používá se na vnější obklad sauny. Využít se tu může také načervenalé dřevo kanadské borovice. Pro vnitřní obklad sauny je vhodné dřevo africké vrby, je to světlá dřevina bez suků a s minimální tepelnou vodivostí. Někteří domácí výrobci používají také měkké dřevo domácích listnáčů, ale podle odborníků už není tak vhodné - je pórovité, nemá potřebnou absorpční schopnost a brzy se znehodnotí.

Autor: Věra Konečná, časopis Domov

Diskuze k článku

Články s podobnou tématikou
Masážní zázrak
Komfort hydromasáže
Blahodárný účinek sauny
Masáž mezi kapkami deště

Firmy z tohoto oboru naleznete v sekci
Bazény a sauny